LHC experiment - ukázka části sci-fi povídky Emil Sedmík

Ukázka části sci-povídky je určena čtenářům se zájmem o experimenty v jaderné fyzice. V jejím úvodu je použita celá řada technických termínů, týkající se superurychlovače částic LHC ve švýcarském výzkumném centru CERN u Ženevy, které jsem vyhledal na internetu. Zájemcům poslouží k základní orientaci v připravovaném "rozjezdu"  experimentů ve fyzice elementárních částic. Doufám, že předložené informace najdou své příznivce na tomto blogu.

Motto: Miluj svou nedokonalost, která znamená, že jsi tady a teď!

Král Mathias se obrátil ke mně slovy:

„Prozradím vám, králi Xylantési,  největší tajemství života a samotného Vesmíru. Věřte člověku, který chtěl být Bohem, všemohoucím, vševědoucím, všudy a vždy přítomným. Ovlivňujícím události minulé, současné i budoucí, vládnoucím Všehomíru, zasahujícím dle vlastního uvážení libovolně. Je to strašné, ale když došlo k naplnění tohoto přání, celý svět se mi v okamžiku zhroutil. Ptáte se proč? Odpověď je kupodivu snadná: v ten moment nebylo již nic, o co by stálo usilovat, vše leželo před vámi, věděl jste co přijde, co se stane, žádná zvědavost, žádné překvapení, žádné očekávání. Absurdní dokonalost, naprosto postrádající všetečné, zvídavé otázky. Postaven takto před pošetilost Absolutna, nejmocnější Vůlí jsem přikázal kontinuu stanovit hranice časoprostoru, vymezit selektivní, dílčí světy, vytvořit kulisy vesmírného divadla i aktéry nepředstavitelných rolí a program posloupnosti nekonečných událostí a dějů, znamenajících smysl vlastní existence. Příteli, víte, co je nejhorší na absolutní dokonalosti? Ne? Tak já vám to řeknu: Je to osamělost nejvyššího božství. Nemáte nikoho po svém boku, jste zároveň vším a ničím. Proto razím zásadu:´Miluj svou nedokonalost, která znamená, že jsi tady a teď!´"

Ohromeně jsem poslouchal, neschopen odpovědi. Trvalo mi chvíli, než jsem se vzpamatoval:

„Jak se to stalo?"

„Vlastně jsem byl odjakživa vládcem Všehomíra i člověkem v nesčíslných svých existencích, což jsem pochopil až mnou proniklo nejvyšší Vědomí. Pocit, který se nedá popsat slovy, naprosto nepředstavitelná vševůle a láska k veškerenstvu......" Vladař zmlkl a pohlédl zpříma na mne. Otřesen, zmohl jsem se jen na otázku:

„Povíte mi o tom  něco víc?"  

„Abyste vše pochopil, budu vám vyprávět následující příběh." Pohodlně jsme se usadili do křesel a král začal s vyprávěním.

******      

Upozornění: Veškeré níže uvedené děje a postavy v LHC experimentu  jsou smyšlené a nemají nic společného se skutečnými vědci a techniky tohoto velkolepého fyzikálního pokusu, jimž přeji stoprocentní úspěch a pokrok při objevování nových částic a zákonitostí mikro a makrosvěta. Technické údaje pocházejí z informací, publikovaných na internetu.

                                                                                  Dr.h.c. Mgr. Emil Sedmík

                                                         ******

Profesor Hans Wanderberg se v poslední době necítil dobře. Byl konec února roku 2009. Nad Ženevou a přilehlým jezerem se válely špinavě šedé mraky, příroda se v předjaří odmítala probouzet. Vědec v noci špatně spal, pronásledovala jej noční můra s podivnými sny. V nich byl navštěvován vladařem, jakýmsi králem Mathiasem odnikud. Hans byl člověk střízlivý, materialisticky založený německý fyzik, navíc vedl projekt Atlas v částicovém experimentu LHC, uskutečňovaném ve švýcarském vědeckém středisku CERN.       

Proto si nemohl připustit k tělu jakékoli mystické projevy ze snových vizí. Zvláště po havárii zařízení, kdy během testů posledního sektoru pro práci právě pro urychlování na energii 5000 GeV po jeho spuštění 10. září 2008 došlo po devíti dnech, tedy 19. září ve 12:05 ke zkratu, který tuto část urychlovače poškodil. Díky tomu nastal i poměrně značný únik chladícího helia do tunelu. Nějakou dobu potrvá, než se podaří škody opravit. Přitom s jeho stavbou se započalo v první polovině 90. let  minulého století. Na přípravě urychlovače se podílelo více než 10 tisíc fyziků a na 500 výzkumných institucí a firem z celého světa. Projekt stál zhruba šest miliard švýcarských franků (asi 100 miliard Kč), což přepočteno na evropskou měnu činí 3,76 miliardy eur. Nynější opravy a úpravy urychlovače budou stát na 26 milionů eur (asi 726 milionů Kč).  LHC je instalován v kruhovém tunelu o obvodu 27 km v hloubce 50-175 m pod zemí, vybavený soustavou asi 9600 velkých magnetů, které řídí a urychlují tok částic. Tunel byl postaven roku 1980 pro předchozí velký urychlovač Large Electon-Positron (LEP).

Problém nastal v elektrickém propojení dvou magnetů. Tam  došlo ke zkratu, roztavení a mechanickému poškození této části urychlovače. Poruchu způsobila pravděpodobně vada jednoho z deseti tisíc spojů, které mají zajistit propojení mezi supravodivými magnety. Spoj se přehřál, vytvořila se trhlina a v tunelu se uvolnilo helium, používané k chlazení. Technici se musejí zabývat všemi aspekty nastalého problému. Bylo zjištěno, že zařízení bylo poškozeno více, než se předpokládalo. Součástí oprav, které se proti původnímu předpokladu protáhly a také prodražily, je zavedení nového systému kontroly a ochrany funkce spojek a stykačů. K dalším úpravám patří instalování nových pojistných ventilů na stávajících vakuových branách pro celý podzemní prstenec. V další fázi pak budou instalovány pojistné ventily na všech dipólových magnetech. Tyto ventily mají výrazně zmenšit škody na zařízení v případě opakování podobné závady, k jaké došlo loni v září. Restart urychlovače se dá tudíž očekávat nejdříve v podzimních měsících 2009.   

LHC (Large Hadron Collider) byl již dříve nakrátko odpojen kvůli závadě na chladicím systému. Pokazil se totiž 30tunový transformátor, který slouží pro chlazení magnetů na teplotu blízkou absolutní nule, a musel být nahrazen.

A do této mizérie ještě fantasmagorní sny s vševědoucím mocnářem, jenž ho poučuje, jak se budou záležitosti světa vyvíjet do budoucna. Král Mathias mu v nich sděloval, že po nastartování Large Hadron Collideru bude toto zařízení produkovat v dalších letech v důsledku srážek vstřícných svazků protonů kromě nových částic včetně Higgsova bosonu též miniaturní červí díry. Wanderberg to považuje samozřejmě za nesmysl, stejně tak jako obavy některých lidí, že při experimentech by mohla vzniknout černá díra, jež Zemi pohltí nebo přesune do jiného časoprostoru. Ale ruští vědci Irina Arefjeva a Igor Volovič z moskevského Stěklovova matematického institutu tvrdí, že energie, která vznikne při sražení malých částic bezmála rychlostí světla, otevře dveře návštěvníkům z budoucnosti. Prý se při pokusu vytvoří tzv. červí díra, neboli časový tunel mezi přítomností a budoucností. Jsou přesvědčeni, že experiment, který se chystají provést jaderní fyzici v podzemních tunelech v Ženevě, by mohl způsobit trhlinu ve struktuře vesmíru.

Mathias mu dále doporučoval, aby si přečetl populárně vědeckou publikaci českého filozofa a spisovatele se zaujetím pro fyziku doktora Emanuela Sedláka nazvanou Odhalená tajemství vesmíru. Podle ní již od roku 1995 se v důsledku přílivu energie z neznámého zdroje stále větší rychlostí rozkmitávají mikročástice hmoty s postupným nabýváním blízkosti rychlosti světla, což má za následek zvětšováním jejich hmotnosti zakřivování prostoru s doprovodnými změnami zákonitostí šíření světla. Podle Einsteinovy teorie relativity vzdálené objekty se nejen opticky přibližují (tzv. kontrakce délek), ale předměty do té doby neviditelné za obzorem se jakoby „vynořují" nad horizont. Zmíněný autor to vysvětluje jako relativistický efekt, kdy světlo se „ohýbá" v zakřivované sféře, my však vidíme vše lineárně, takže proto ono zviditelňování dosud schovaných objektů. Aby to ještě nebylo všechno, tak podle druhého termodynamického zákona zvyšováním energie částic, jež vibrují rychleji a rychleji ohřívá se materie pevná, kapalná a plynná. Následky spatřujeme již v přítomnosti jako globální oteplování pevnin, moří a vzduchu s doprovodnými katastrofami - zemětřeseními, stoupající hladinou oceánů a moří, rozpouštěním ledovců v Arktidě a Antarktidě, požáry, rozmary počasí, kdy narůstají letní teploty a zimy jsou chladnější, sílící bouře a častější orkány, hurikány, tornáda apod., s prognózou obnovení sopečné činnosti do budoucna atd.

Král Mathias profesorovi ve snech našeptával, že to není jen důsledek experimentu LHC, ale rovněž i dalších pokusů s urychlovači na světě, zejména ve Spojených státech - dosud největší synchrofázotron Tevatron nedaleko Chicaga, v minulosti i v bývalém Sovětském svazu (nyní Rusku) ve Spojeném ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. Prý při těchto pokusech vznikaly černé minidírky, které sice okamžitě mizely, ale nárůst počtu experimentů vytvářel novou kvalitu, směřující k tzv. kvantovému chvění částic, blížícímu se rychlosti světla, projevující se shora popsanými relativistickými jevy. Mimo toho, byly generovány červí minidíry, jež propojily různé časoprostory. Výsledným efektem bylo pronikání informačních jednotek v obou směrech a dočasné prostoupení pro nás minulých a budoucích dějů. Projevovalo se to častými manifestacemi záhadných a nevysvětlitelných jevů zvláště v atmosféře, zvaných UFO a dále dočasnými transporty osob či zvířat do minulosti nebo spojením s jinou časovou epochou za přispění telefonu, počítačů, televize, případně dalších komunikačních prostředků. Mocnář nevyloučil ani mayské proroctví o konci světa. Hansovi sdělil, že již ve vědění starých Mayů jsou predestinovány tyto změny, dokonce s určením přesného data. Po provedení přepočtu jejich tehdejšího kalendáře na dnešní zjišťujeme, že historie pro tento národ začínala 11. srpnem 3113 př.n.l. a má končit v roce 2012, přesně dvacátým prvním prosincem, tedy dnem zimního slunovratu. V tento den skončí "věk temna". Mayská proroctví předpovídají na rok 2012 konec známého času, tedy konec systému a struktury světa určujících vývoj na naší planetě v posledních dvou tisíciletích. Tato epocha je však jen součástí  většího cyklu, který trval 26 tisíc let a končí také na prahu třetího milénia. Na lidstvo čeká dramatická změna, která se má odehrát právě v roce 2012.

Mathias k tomu dodal: „Vše je obsaženo ve všem, vylučovací princip platí pouze v materijních časoprostorech, mimo tyto atributy platí současně všechno, tedy ´ano´ i ´ne´. Bytosti mimo čas a prostor v rámci kreativní činnosti při vytváření vesmírů, galaxií, hvězných soustav a planet mohou při ´programování´ vytvářet i různé časoprostory buď totožné nebo odlišné. Proto uvedené mayské proroctví může se v určité dimenzi naplnit - v jiné však nikoli - a může se realizovat přechodem do světa s vyššími vibracemi existence. A já vám, příteli, pochopitelně neřeknu, jak na tom budete vy, lidé. V opačném případě by vám na čele naskočily vrásky, kdyby se to týkalo stávajícího prostoročasu. Takže nejistota je pro vás určitou výhodou. Vždyť lidská nedokonalost není zase tak velkou nevýhodou, jak jsem již o tom hovořil se svým přítelem králem Xylantésem."

Wanderbergovi šla z těchto nevyžádaných informací hlava kolem. Samozřejmě věděl o objektivistickém a subjektivistickém pojetí fyziky. Objektivisté, jako on sám, předpokládali, že veškerý svět v mikro, makro a megasvětě není ovlivnitelný lidskými myšlenkami, touhami a přáními. Vědecké bádání pouze postupně objevuje skrytá tajemství přírody. Kdežto subjektivisté začleňují do zkoumání lidského ducha, který je schopen svým úsilím, pozorováním a experimenty vygenerovat čas od času nové subatomární částice z blíže neurčeného informačního vlnového pole. Pokud tedy není činěn pokus nebo prováděno pozorování, netvoří se z citovaného prostředí žádné „chuchvalce" hmoty nebo podle jiných „superstruny".

Král pokračoval: „Univerzální vědomí - podle vás Bůh - tvoří samo ze sebe různé vesmíry, časoprostory, galaxie, hvězdné soustavy a planety s vám známou hmotou a energií, nebo s jejich dosud nepoznanými modifikacemi, jako již tušená temná hmota či skrytá energie. Ptáte se, příteli, jak je to s tzv. mikročásticemi nebo superstrunami, která teorie je pravdivá? Buďte ujištěn, že každá má své opodstatnění a vyjadřuje subjektivní pohled člověka. Tedy z pohledu fundamentální fyziky je preferován svět částic, ze zorného úhlu nových teorií je předkládán princip superstringů. Nelze říci, že mají pravdu ti, co hlásají buď jednu nebo druhou tezi. Současně platí jedno i druhé. To znamená, že v absolutním pojetí neplatí vylučovací princip, který znáte z každodenního vnímání a pozorování světa kolem vás: když je něco černé, nemůže to být zároveň bílé."

Wanderberg se usmál při vzpomínce na rozhovor ohledně tohoto tématu se svou manželkou Agathou, rodilou Angličankou. Odbývala manželovy námitky vůči tvrzením krále Mathiase slovy „a co kdyby to byla pravda a LHC experiment měl tudíž nedozírné důsledky pro lidstvo!" Hans jí řekl: „Víš přece, jak se u nás v Německu říká ´Aber, wenn und gar sind des Teufels wahr´ (kdyby-chyby), tak u vás v Británii je pořekadlo, které přece dobře znáš: ´If my aunt had been a man, she´d have been my uncle´ (Kdyby moje teta byla muž, musela by být můj strýc). Takže se neobávej, nic takového světu nehrozí!", ukončil proslov manžel. „No jen aby...", nenechala si vzít poslední slovo Agatha, „snad vy, vědci, máte pravdu."

(Konec ukázky)